Nemusíme si nic namlouvat. Tak nějak podvědomě víme, že bychom měli a chtěli trávit s dětmi a rodinou víc času. Jenže práce, nákupy, úklid a občas i vlastní koníček zabírají času tolik, že s rodinou pak nejradši odpadneme na gauči při koukání na televizi. Najít sílu a čas na něco smysluplnějšího není tak snadné. Přinášíme vám rychlou pomoc.

Za prvé tu je jedna dobrá zpráva od výzkumníků, kteří zjišťují, kolik času by měli rodiče s dětmi trávit, aby jejich vztah byl krásný a z dětí navíc vyrostli slušní lidi.

„Mohla bych vám ukázat 20 grafů a 19 z nich by nemělo žádný vztah mezi časem rodičů a vlivem na děti,“ citoval před třemi lety Washington Post socioložku Melissu Milkie z Univerzity v Torontu.

Právě tam Milkie a další vědci zkoumali v dlouhodobém průzkumu vztah mezi délkou společně tráveného času a tím, jak se děti vyvíjejí. Ukázalo se (podobně tomu bylo i v dalších průzkumech), že není ani tak rozhodující to, kolik hodin rodiče se svými potomky tráví, jako spíš to, jak společný čas prožívají. Jinými slovy: nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě.

Rodiče se věnují dětem víc

Jak na to, si povíme o kousek níž. Teď ještě jedna zpráva na uklidnění: Spousta lidí si stěžuje, že nemá na děti čas a i z různých lifestylových časopisů se může zdát, že se rodiče věnují potomkům stále méně než tomu bývalo u předchozích generací. Ve skutečnosti to ale není pravda. Podle výzkumu vědců z University of California v Irvine totiž dnešní rodiče tráví se svými dětmi víc času než před 50 lety. Platí to pro prakticky všechny západní země (jen ve Francii není nárůst tak výrazný).

Zatímco v roce 1965 trávily matky v západní Evropě péčí o děti v průměru 54 minut denně, v roce 2012 to byl už téměř dvojnásobek – 104 minut.

Zajímavé zjištění je i to, že s dětmi tráví víc času nejen matky, ale že se o děti starají podstatně víc i otcové. Ti se v roce 1965 starali o děti jen 16 minut denně (!!!) a v současnosti (rok 2012) je to již 59 minut.

Ačkoli podobná data pro Česko nejsou k dispozici, je nasnadě, že i u nás bude tento vývoj podobný. „Myslím, že i u nás je podobný trend,“ uvedl v rozhovoru pro ČT dětský psycholog Peter Poethe s tím, že pozoruje, že otcové se víc podílejí na výchově i u nás (i když to bohužel neplatí ve všech rodinách). Mimochodem ze zmíněné studie University of California v Irvine, která probíhá už od roku 1965, vyplynulo, že nejvíc času tráví se svými potomky vzdělaní lidé s dobrými příjmy.

Sdílejte čas spolu

Klíčové pro rozvoj dětí, jejich psychickou vyrovnanost a i pro pohodu jejich rodičů ovšem je to, jak rodina společný čas tráví. Dárky a všelijakými věcmi děti možná vytrhnete na chvíli, ale zkuste si sami vzpomenout, co si nejlépe z dětství pamatujete? Třeba vaření s tátou, při kterém jste udělali šílený bordel v kuchyni? Nebo hledání hub v lese? Ať už je to cokoli, nejvíc nám v hlavě utkvějí zážitky. Takže vzhůru do toho! Začněte s dětmi něco podnikat. Nemusíte hned vyrážet na vodu nebo lanařit svého potomka s pohledem zabořeným do smartphonu na celodenní túru.

Většina dětí miluje vaření. Proč tedy večeři nebo nedělní oběd neudělat s potomkem? Společně mu můžete vytvořit šéfkuchařskou čepici a sepsat menu. Kdy naposledy jste své ratolesti četli? Většina rodičů s tím skončí, jakmile se jejich dítě naučí číst samo. A to je škoda, ne? Jestli vás to nebaví, vyprávějte třeba nějaký příběh o době, když jste byli malí vy. Svět bez mobilů a internetu můžete vylíčit jako pěkné drama.

Nebo se vydejte ven. Nemusíte hned na túru nebo do lesa. Jestli vás ani dítě na přírodu neužije, zkuste třeba některý z techparků nebo vyrazte na celý den třeba do akvaparku. Kdo má už odrostlejší potomky, může zkusit dát hlavy dohromady a dostat se z některé z únikových her. Schválně, komu to bude víc pálit!

Koneckonců i s dítětem můžete skloubit svoje plány víc se hýbat. Vydejte se spolu třeba na plavání nebo zkuste najít nějaké cvičení, kde můžete cvičit spolu.

A nebojte, nejde o to, abyste si porovnávali statistiky, kolik hodin jste se svými dětmi. Spíš se zkuste po čase ohlédnout a vzpomenout si, co zajímavého jste spolu zažili. Nebo ještě líp: zeptejte se svých radostí!